• Tomáš Váňa

Daniel Młynek


Můj příběh


Kouřit jsem začal, když mi bylo deset let. O rok později jsem se prvně opil z krabicové poezie, rok na to okusil chuť marihuany. Na střední škole jsem se těmto koníčkům začal věnovat naplno a postupně přibývaly další – extáze, LSD a na konci sedmnácti pervitin, který se mi zamlouval ze všeho nejvíc. První tři roky na perníku byly více méně fajn – víkendové jízdy, během týdne popíjení, tráva imrvére furt. Zlom nastal v okamžiku, kdy jsem si uvědomil, že piju, i když nechci pít, a to tak že pod obraz. V podobrazních stavech ideální čas na to dát si nosem hřeb krystalicky bílých jedů, které mě vždy zaručeně postavily na nohy. Dříve příjemné zážitky se mi postupně začaly slévat v jednu velkou morální kocovinu a depresi, která trvala další tři roky. Život na drogách mě nebavil, střízlivost už vůbec ne. Ocitnul jsem se v bludném kruhu paranoidních představ, stihomamů a opileckého běsnění, ze kterého neviděl jsem cestu ven.

Po poslední perníkové recidivě na silvestra 2012, kdy už jsem nevěděl kudy kam a zcela vážně zvažoval se zabít, jsem jako náhodou narazil na svépomocné příručky doktora Nešpora. Odhodlán přestat kouřit, pít a fetovat jsem se začal věnovat hned několika buddhistickým meditačním a jógovým relaxačním technikám denně. K mému překvapení jsem se už během prvních dvou týdnů začal cítit podstatně lépe, schopen nejen abstinovat, ale i se uklidnit před blížícími se bakalářskými státnicemi. Marihuany jsem se však vzdát nehodlal a během prvního měsíce ji pravidelně užíval vždy po posledním cvičení. Jednou večer, když jsem dopisoval závěrečnou práci, jsem si za odměnu trávu dal o něco dřív, ovšem spolu s nastupujícím účinkem se k mé nelibosti dostavily i mně dobře známé návaly úzkosti, které jsem obvykle zaháněl pitím. Jelikož jsem však už celý měsíc obdobné stavy řešil cvičením, řekl jsem si, že bych to mohl zkusit i teď. Zamknul jsem se tedy v pokoji, v plavém světle stolní lampy položil se na zem, zavřel oči a pohroužil se do sebe. Během chvilky jsem byl s to se uvolnit jako nikdy předtím. Seshora jsem se díval na své nehybné tělo a přitom jsem sebe v něm stále plně vnímal. Pak jsem pocítil stupňující se škubání víčky a následně i palce u levé nohy. Netuším, jak dlouho to trvalo, ale v určitém okamžiku mě to pohltilo celého a já hleděl seshora na své rapidně se chvějící tělo, načež mi začaly jak na promítačce za zavřenýma očima kvapem skákat rychle se měnící abstraktní geometrické obrazce. V tom posledním jsem rozeznal obrys ryby a hned na to pocítil, jak mě něčí ruce uchopily zezadu za víčka a násilně je otevřely. Sedě strnule uprostřed liduprázdné místnosti, užasle jsem sledoval, jak se prvotní šok a obavy rozpouštějí v hřejivém pocitu šířícím se od hrudníku do zbytku těla, s nímž se dostavila předtím nepoznaná touha psát.

Druhý den ráno jsem jel autem a vnímal každé každičké všechno uvnitř něj. Kdyby se mnou v tom autě byla tehdy moucha, určitě bych o ní věděl. Bylo to, jako kdybych zažíval nějaký druh mně do té doby neznámé euforie, velice jemné a čiré. Namísto obvyklých uštěpačných myšlenek, které mě nutily pít a v opilosti shánět fet, v mé hlavě zavládlo absolutní ticho. Tehdy jsem si uvědomil, že život bez drog nejen že není nemožný, ale že může být mnohem radostnější a smysluplnější než život na drogách. Říkal jsem si, že jsem to konečně našel, zapomenutý kus sebe, který jsem měl celou tu dobu stále před nosem. Tento stav však neměl dlouhého trvání a už večer se mé racionální, ateistické já začalo vracet zpět a stavět proti tomu, co jsem zrovna prožíval, našeptávaje mi, že jsem se musel už dočista zbláznit. Toto bláznovství se ovšem brzy ukázalo nebýt bláznovstvím nýbrž dnes už téměř šest let trvající psychospirituální krizí, která den ode dne měnila a stále mění můj život k lepšímu.

První tři roky byly ve znamení vzestupu. Zprvu několikaminutová každodenní cvičení se začala měnit v několikahodinové astrální poutě, během nichž jsem potkával svého průvodce, ať už orla, vážku nebo draka, a zažíval extatické stavy mnohonásobně silnější a intenzivnější než stavy na drogách, a nejspíš i proto jsem se dokázal všech mých život ohrožujících závislostí ze dne na den zbavit. Původně statické meditace začaly samovolně přecházet ve spontánní pohyby, grimasy, divoké pazvuky, třesy a jógové pozice. Prazvláštní a tajemná nově objevená vnitřní Síla mě začala svíjet do preclíků, stavět na ramena, lokty, hlavu i ruce. Všechno jsem si začal zapisovat – vize, zážitky i vzpomínky. Zanalyzoval jsem si do mrtě celý svůj dosavadní život, ale i zlomek z životů předchozích nezbytný k pochopení toho, proč jsem se choval, jak jsem se choval. Ve svém deníku odpouštěl jsem těm, kteří mi ublížili, a žádal o odpuštění ty, kterým ublížil jsem já, ať už jako dítě nebo narkoman. Po letech jsem si začal znovu hrávat na klavír, skládat hudbu, zpívat, jezdit na kole, toulat se přírodou a zažívat chvíle nádherného mystického splynutí se vším okolo.

Po třech letech přišel nečekaný zlom. Když už jsem si myslel, že mám vše pod kontrolou a že už mě nic nemůže překvapit, udeřila druhá zcela nečekaná rána. Konopný rauš, ze kterého jsem se vždycky vycvičil, začal jedné noci přecházet ve stavy podobné stavům na houbách či LSD, které trvaly neúnosně dlouhých pět dnů, během nichž jsem nevěděl, zda se nezblázním či nezemřu. Nic z mé dosavadní praxe nepomáhalo. Nic! To, co jsem první tři roky pravidelně umocňoval marihuanou, se mi ve vteřině stalo neúnosně intenzivním, a tak jsem pátý den večer v zoufalství vybrečel přísahu Bohu, že když mě toho zbaví, trávy ani jiných psychedelik se už nikdy ani nedotknu. Jako zázrakem to okamžitě povolilo, nechalo mě se vyspat, aby mohla začít další velice bolestivá leč nezbytná etapa mé cesty. Zhruba rok a půl jsem se každičké ráno probouzel do svíravých stavů podobných psychóze, ze kterých mě dokázalo vytrhnout jen psaní diplomové práce, ve které jsem nacházel klíčové odpovědi na to, čím jsem si během posledních let procházel. Za odměnu mi byly sesílány nové písně, básně a sny, které byť na malou chvíli vnášely světlo do vůbec nejtěžších a nejtemnějších chvil mého života. Po dokončení diplomky, nahrání CD a sepsání sbírky mapující mou závislost, probuzení i následné prožitky, mě to konečně přešlo a na té individuální rovině má krize skončila.

Od března minulého roku se mi to začalo přesouvat do roviny partnerské a společenské. Začal jsem se pomalu ale jistě učit a stále učím, jak ty stavy konstruktivně uplatnit nejen ve svůj prospěch ale snad, alespoň malou měrou, i ve prospěch ostatních.

My Story

I began smoking cigarettes when I was ten years old, got drunk for the first time just a year later and tried marihuana the year after that. I got fully into these hobbies during high school, and subsequently started trying more – ecstasy, LSD and methamphetamine, which I began using regularly at the age of seventeen. The first three years on meth were more or less fine – speedy weekends, drunken school days, all the time on weed. The turning point came when I realized that I drank uncontrollably, even though I did not want to drink at all. Being dead drunk was the best time to sniff some poison white, which always got me back on feet. Once pleasant experiences began turning into one huge moral hangover and depression, which lasted for the following three years. The life on drugs sucked, the life without them sucked even more. I found myself in a vicious circle full of paranoid delusions and drunken rampage, thinking suicide was the only way out of it.

After the last meth relapse on New Year’s Eve 2012, when I seriously considered killing myself, I ran into Dr. Nešpor’s self-help guides to addiction recovery. Determined to give up cigarettes, alcohol and meth, I took up Yoga relaxation and Buddhist meditation techniques. To my great surprise, I started feeling better already within the first week of practice, as it helped me to fall asleep and reduce the stress associated with both the former drug abuse and the nearing Bachelor Final Examination. One evening after about a month of daily practice, I smoked a bit of marihuana which caused me anxiety with which I usually dealt by having a couple of beers or so. Yet since there was now a new tool at hand, I decided to use it, and thus practiced for the very first time under the influence of the herb. Almost immediately after I lied down on the floor and closed my eyes, I was able to relax, as I got much deeper to myself than I usually did. Within the next few moments, my eyelids began twitching, and soon afterwards, I became aware of a soft gradually increasing tremble beginning in my toes and fingers, which I felt I could stop, but told myself not to. I do not know how or when, but all of a sudden, I saw my body from above shaking violently on the floor, whereupon I was dragged into a rapid whirlpool of quickly occurring abstract geometric shapes, in which I recognized an outline of fish, just before I had a strange feeling of somebody pulling my eyelids open. As I was now sitting on the floor all alone in my room confused, I felt a sudden wave of warm feeling, spreading from the chest into the rest of my body. Without thinking much about what had just happened to me, I felt a sudden urge to write, and made thus the very first several-pages-long entry into my brand new diary before I fell asleep.

As I was driving a car the following day, I was aware of every single thing in it. If there had been a fly, I would have known it. I was completely free of my usual paranoid delusions and fears that had always made me want to drink, and was instead engulfed in gentle, yet deeply pure, thoughtless state of expanded consciousness I had never experienced before. I told myself I found it at last, I found the missing part, the part that had always been right in front of me. It was back then when I realized that a fulfilling life without narcotics could be more than just a junkie’s broken dream. However, I did not stay in this uplifted mood for long, and was soon brought back straight to the grip of my old, deluded self that began convincing me the events of the past two days were nothing but symptoms of incipient insanity. As I realized later, this insanity was not at all insanity, but the onset of more than a six-year-long spiritual emergency that has been making my life better day by day.

The first three years were marked by the ascent. The originally few-minute-long daily exercises transformed into hours-long astral journeys, during which I kept meeting my inner guide, who took a form of an eagle, dragon or dragonfly, and experienced ecstatic states far stronger and more intoxicating than any drug I had ever used. This is probably what enabled me to give up all of my life-threatening addictions for good. Once static meditations turned into spontaneous movements, facial expressions, wild screaming, shaking and yoga positions. The mysterious newly awakened inner Force began folding me into pretzel poses, shoulderstands, elbowstands, headstands and handstands. I started writing everything down – visions, experiences and memories. I analyzed my whole life in detail and jot down the fractions of my former lives, which helped me to understand better why I had behaved the way I had behaved. In my dairy, I kept forgiving those who had hurt me, and asked for forgiveness of those, whom I myself had hurt whether as a junkie or a child. I began playing piano again, composing music, cycling, walking in nature and experiencing moments of mystically beautiful harmony with the surroundings.

However, after the three years, the ascent turned into an unexpected downfall. Just when I thought I had everything under control and that nothing can ever surprise me, I was given another eye-opening slap. Marihuana high, which until that point served as a useful catalyst of my yoga practice, kept growing in intensity one day, transforming into bad-trip states similar to states on mushrooms or LSD, which lasted for whole five days, during which I did not know whether I would go mad or die. Nothing from my up-to-then practice helped. Nothing! The states which I had been intensifying by marihuana became so unbearably intense that on the fifth day, I swore to God that if He or She would release me from the pain, I would never ever use marihuana or any other psychedelic drug again. As if by miracle, I was at once released from the pain, fell asleep, so that the next, very painful, yet necessary stage of my journey could begin. Every single morning for approximately a year and a half, I woke up into very difficult psychotic-like states, and could do nothing about it, but write the diploma thesis, in which I kept finding key answers to what had actually been happening to me during the last years. Gradually, I was given brand new songs, poems and dreams as a reward, which for a short time at least provided me with consolation, as they brought light into the darkest phase of my life. After I finished the thesis, recorded a CD and wrote a book of poetry that captured my addiction, awakening and the subsequent experiences, the pain ceased, and on the individual level the crises ended.

Since the march 2018 the crises has moved to the social level, as I have been slowly learning how to use the spontaneous states not only to my own advantage, but hopefully, to the advantage of others as well.

© 2017 Holos, z.ú. www.holos.cz

  • Grey Facebook Icon