EDUARD OVČÁČEK se narodil 5. 3. 1933 v Třinci. V letech 1957 až 1963 studoval na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě v ateliéru prof. Petera Matejky. V roce 1962 byl hostujícím studentem u prof. Antonína Kybala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde vytvořil několik textilních gobelínů. Ovčáček od počátků hledal svůj osobitý výtvarný projev, experimentoval, měl cit pro každé médium a výborně ovládal technologie. Přirozeně tak přecházel z jednoho výtvarného oboru do druhého. K výtvarnému umění ho vlastně přivedla poezie, kterou se intenzivně zabýval, ještě jako student na Vysoké škole báňské v Ostravě, předtím, než se přihlásil na VŠVU v Bratislavě. Jeho umělecká tvorba je mnohovrstevnatá a různorodá: slovesná i výtvarná, plošná i plastická, monumentální i niterná, lettristická i figurativní, konkrétní i groteskní, monochromní i barevná, strukturální i reliéfní, kresebná i malířská, tematická i intuitivní, ideová i materiálová, hmatatelná i počítačová. Zahrnuje kresbu, grafiku, monotyp, slepotisk, malbu, asambláž, koláž, propalovanou koláž, papírmaš, reliéf, plastiku, výtvarné realizace do interiérů i exteriérů, vizuální a konkrétní poezii, sandwichovou fotografii – tzv. fotografiku, akci a instalaci. Téměř žádný materiál, žádné médium neušlo jeho pozornosti. Pracoval s papírem i na papíře, na plátně, lepence a sololitu, se dřevem, kamenem i kovem, s textilem i papírmaší; s laky, voskem, sádrou, olejovými i akrylovými barvami, pastelkami, tušemi, asfaltem, zapáleným provazem nebo drátem, s kovovými literami a číslicemi „za studena“ i rozžhavenými nad plynovým hořákem, s písmovými šablonami z tenkého plechu, s letrasetem, razítky a válečky, s psacím strojem i moderním počítačem včetně jeho grafických softwarů.
V roce 1960 se stal, spolu s Milošem Urbáskem, iniciátorem vzniku slovenské nezávislé skupiny umělců, známé jako Bratislavské konfrontácie.
Poprvé samostatně vystavoval v Galerii na Karlově náměstí v Praze (1966). Výstavu připravila Ludmila Vachtová, historička a teoretička umění (1933–2020), která se živě zajímala o moderní výtvarné umění a umělce, kteří se začali odvážně prosazovat na neoficiální výtvarné scéně a vymezovat se proti tehdejšímu prorežimnímu umění.
Stal se spoluzakladatelem Klubu konkrétistů (1967) a osciloval mezi českými a slovenskými umělci, kteří se účastnili neoficiálních výstav v době komunistického režimu v 60. letech (Konfrontace/Konfrontácie), a pak také v roce 1978 a koncem 80. let.
V 80 letech žil a pracoval v Praze, kam odešel kvůli dlouhodobému obtěžování a vyhrožování ze strany ostravské StB. Po pádu komunistického totalitního režimu v listopadu 1989 se vrátil zpět do Ostravy, kde se zasadil o vznik Katedry výtvarné tvorby při Pedagogické fakultě (1991). Katedra se později transformovala do tzv. Institutu pro umělecká studia (2001), aby nakonec završila svůj vývoj a stala se uznávanou Fakultou umění (2007), která v rámci Ostravské univerzity funguje dodnes. Doc. akad. malíř Eduard Ovčáček byl jmenován profesorem pro obor grafika 15. prosince 1998 a jako pedagog působil na Ostravské univerzitě víc jak dvacet let.
Eduard Ovčáček získal řadu ocenění v oboru volné grafiky doma i v cizině. Z nich jmenujme např. 1. cenu města Namur v Belgii na mezinárodní výstavě u příležitosti 100. výročí úmrtí Féliciena Ropse (1998). V tomtéž roce 1998 získal prestižní Cenu Vladimíra Boudníka za významný umělecký přínos v oblasti českého grafického umění, za výjimečné dílo a experimentátorství. V roce 2020 mu byla udělena Cena Jantar za celoživotní dílo, která je určena pro umělce s vazbami na Moravskoslezský kraj. V roce 2021 obdržel, spolu s dalšími jedenácti osobnostmi, Cenu ČAVU (České akademie vizuálního umění) za celoživotní dílo.
V letech tzv. normalizace až do listopadu 1989 nemohl veřejně vystavovat. Přesto za svůj život uspořádal desítky samostatných výstav a zúčastnil se nespočetně mnoha společných výstav a projektů. Během svého pedagogického působení na Ostravské univerzitě podporoval výuku a tisk serigrafie, a to i formou workshopů, z nichž vzniklo i několik výstav a ceněný katalog s názvem Česká serigrafie. Tradice workshopů a výstav stále pokračuje, dnes pod názvem Mezinárodní serigrafické sympózium Ostrava (ISSO).
Svým dílem je zastoupen jak ve veřejných, tak soukromých sbírkách.
Byl signatářem Charty '77, členem Sdružení českých umělců grafiků HOLLAR a výtvarného spolku UMĚLECKÁ BESEDA. V 70. a 80. letech byl zakladatelem a členem volného sdružení přátel s názvem HIP HOP ART CLUB.
Zemřel 5. 12. 2022 v Ostravě, bylo mu 89 let.
EDUARD OVČÁČEK was born on March 5, 1933, in Třinec. From 1957 to 1963, he studied at the Academy of Fine Arts in Bratislava in the studio of Professor Peter Matejka. In 1962, he was a guest student of Professor Antonín Kybal at the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague, where he created several textile tapestries. From the beginning, Ovčáček sought his own unique artistic expression, experimented, had a sense for every medium, and mastered various techniques. Naturally, he transitioned from one art form to another. In fact, poetry led him to the visual arts, which he intensely pursued even as a student at the Mining University in Ostrava before enrolling at the Academy of Fine Arts in Bratislava. His artistic oeuvre is multilayered and diverse, encompassing both verbal and visual expressions, two-dimensional and three-dimensional works, monumental and introspective pieces, lettrist and figurative styles, concrete and grotesque imagery, monochromatic and colorful compositions, structural and relief works, drawing and painting, thematic and intuitive creations, conceptual and material-based art, tangible and computer-generated art. He explored drawing, printmaking, monotype, blind printing, painting, assemblage, collage, burnt collage, papier-mâché, relief, sculpture, artistic installations in interiors and exteriors, visual and concrete poetry, sandwich photography (known as "fotografika"), action art, and installation art. Almost no material or medium escaped his attention. He worked with paper and on paper, canvas, cardboard, and plywood, wood, stone, and metal, textile and papier-mâché; with varnishes, wax, plaster, oil and acrylic paints, pastels, inks, asphalt, burning ropes or wires, metal letters and numerals, cold and heated over a gas burner, thin metal letter stencils, Letraset, stamps, rollers, typewriters, and modern computers, including their graphic software. In 1960, together with Miloš Urbásek, he became the initiator of the Slovak independent artist group known as the Bratislava Confrontations.
He first exhibited independently at the Gallery on Karlovo náměstí in Prague in 1966. The exhibition was curated by Ludmila Vachtová, an art historian and theorist (1933–2020), who actively took interest in modern visual arts and artists who boldly emerged on the unofficial art scene and positioned themselves against the regime-sanctioned art of that time.
He became a co-founder of the Club of Concretists (Klub konkrétistů) in 1967 and oscillated between Czech and Slovak artists who participated in unofficial exhibitions during the communist regime in the 1960s (Konfrontace/Konfrontácie), as well as in 1978 and the late 1980s.
In the 1980s, he lived and worked in Prague, having moved there due to prolonged harassment and threats from the Ostrava branch of the Czechoslovak State Security (StB). After the fall of the communist totalitarian regime in November 1989, he returned to Ostrava, where he played a role in establishing the Department of Artistic Creation at the Faculty of Education (1991). The department later transformed into the Institute for Art Studies (2001) and eventually evolved into the esteemed Faculty of Fine Arts (2007), which is still part of the University of Ostrava today. On December 15, 1998, Doc. akad. painter Eduard Ovčáček was appointed a professor in the field of graphics and served as an educator at the University of Ostrava for over twenty years.
Eduard Ovčáček received numerous awards in the field of printmaking both domestically and internationally. Among them, let us mention the 1st Prize of the City of Namur in Belgium at an international exhibition commemorating the 100th anniversary of Félicien Rops' death (1998). In the same year, 1998, he received the prestigious Vladimir Boudník Award for significant artistic contribution in the field of Czech graphic art, for exceptional work and experimentation. In 2020, he was honored with the Jantar Award for lifetime achievement, which is dedicated to artists with connections to the Moravian-Silesian Region. In 2021, he, along with eleven other individuals, received the Award of the Czech Academy of Visual Arts (ČAVU) for lifetime achievement.
During the period known as normalization until November 1989, he was unable to exhibit publicly. Nevertheless, he organized dozens of solo exhibitions and participated in numerous group exhibitions and projects throughout his life. During his tenure as an educator at the University of Ostrava, he supported the teaching and printing of serigraphy through workshops, resulting in several exhibitions and the acclaimed catalog titled "Czech Serigraphy." The tradition of workshops and exhibitions continues to this day under the name International Serigraphic Symposium Ostrava (ISSO).
His works are represented in both public and private collections. He was a signatory of Charter 77, a member of the Association of Czech Graphic Artists HOLLAR, and the art association UMĚLECKÁ BESEDA. In the 1970s and 1980s, he was the founder and member of the independent association called HIP HOP ART CLUB.
Eduard Ovčáček passed away on December 5, 2022, in Ostrava at the age of 89.