Kateřina Slavíková

Před deseti lety jsem si stoupla k plátnu s cílem namalovat krásnou lesní krajinu.

Takovou, jakou malovali krajinářští mistři v 19. století. Udělala jsem první tah

štětcem... pak druhý, třetí, další a další a k mému překvapenému úžasu se na plátně

začaly objevovat tunely, cesty, erupce...

Maluji - jsem tu i nejsem. Tahy štětcem dělá moje ruka, ale nejsem to já, kdo ji

vede. Je to nějaká vyšší síla, je to láska, je to světlo, je to krása.

Když maluji, neexistuje prostor ani čas, je tu všechno a nic, svět je obraz a obraz

je svět.

Samostatné výstavy / Solo Exhibitions:

únor 2011 – Kavárna Na Celné, Praha

listopad 2012 – Kulturní centrum Kaštan, Praha

říjen 2015 – Kulturní centrum Kaštan, Praha

květen 2018 – Kulturní centrum Kaštan, Praha

Skupinové výstavy / Group Exhibitions:

podzim 2008, 2009 – Klášter sv. Jiří na Pražském hradě – výstava účastníků kursů krajinomalby Národní galerie

roky 2009-2018 – Kladenské dvorky - 10 společných výstav členů sdružení KÚČ

leden-červen 2015 – Domov Sue Ryder Praha – společná výstava s fotografkou Evou Faltusovou

Ten years ago I wanted to paint a beautiful forest landscape. The kind of landscape, which masters in the 19th century painted. I made the first draw... then the second, third, next and more, and to my surpriced amazement tunnels, paths, eruptions began to appear on the canvas...

I'm painting - I'm here and I´m not here. My hand is painting, but I'm not the one who leads it. It's a higher force, it's love, it's light, it's beauty.

When I paint, there is no space or time, there is everything and nothing, the world is a picture and the picture is a world.